TRAGER® psaníčka: Komfort v nekomfortu

Nedávno jsem posílala již 30. číslo zpravodaje Půlměsíčník na půlky. Uvádím zde aktuální postřehy z praxe, pozvánky na akce v duchu Trager® přístupu protkané inspirací mých kolegů z různých koutů profesí. Jejich pojítkem je LÁSKA K POHYBU, životu, bohatosti souvislostí…

Uvědomila jsem si, že základní principy hry s vahou stále kolují a obměňují se v koloběhu života. A tak jsem se rozhodla tato sdílení převést i do mého blogu. Nazvala jsem tyto typy příspěvků TRAGER® PSANÍČKA. 

To první nese název Komfort v nekomfortu. Právě téma pohodlí je často tou první oblastí, kterou zkoumáme a které se dotýkáme. Ale ať nepředbíhám… Pěkný ponor do prvního psaníčka 🙂

„Víš, Dášo, mě už ty záda bolí fakt dlouho. Už jsem si zvykla. Ale před měsícem jsem udělala nějaký blbý pohyb a ten mne úplně ochromil. Teď už se jakž takž hýbu, ale není to ono a bojím se, aby se to neopakovalo a nebylo to něco horšího…“

Kdo se se mnou setkal ať už při individuálních sezeních či na workshopech nebo prostřednictvím videí tak ví, že to první, co dělám, není, že ODSTRAŇUJI PROBLÉM. Obzvlášť u chronických potíží tento „problém“ používáme pro možnost zpětné vazby.

Co je tedy ten PRVNÍ AKČNÍ KROK při vnímání těla?

MAPOVÁNÍ…

Pojď si to vyzkoušet s námi…

  • Jaké je napětí v Tvém těle během různých pracovních činností: když telefonuješ se šéfem, když mluvíš s dětmi, když píšeš článek do práce či tvoříš nějaký obsah?
  • Které tkáně a místa si žádají Tvou pozornost v nekomfortních situacích?
  • Jaké napětí u Tebe převládá, když přijdeš domů, kde hledáš bezpečí a klid?

Vyber si jednu z výše zmíněných otázek. Ta, která Ti cvrnkla do uší. Usaď se na chvíli do židle a uveleb se do opěrné plochy. Možná si raději lehneš nebo se postavíš a zkusíš se svými chodidly zanořit do trávy, koberce, písku jako v této nahrávce.

Zkrátka mapujeme, jak žiješ, a zvědomuješ si tak, co na to říká Tvůj zpřítomňovač – TVÉ TĚLO.

Všímáš si, kolik pozornosti se věnuje nekomfortu? A jak hned člověka napadají ty příběhy, co se komu stalo či se vybavují zážitky z vlastních zranění a někomu se už dělá zle při vzpomínce na ně?

Mluvím o tom proto, že mnozí se u mne zastaví a mají klid na to, co jim tělo říká. Ovšem tělo jásá, že může mluvit, a tak mluví jedno páté přes deváté:-) Nekomfort a bolest jsou silnější vjemy a prokousat se tak k tomu komfortu a jak se to v těle cítí je někdy fuška. A tak hledáme ten SROZUMITELNÝ VJEM.

Jak?

Zastavíš se v pěkných chvílích a nasytíš je do každé buňky…

Přirozeně nepříjemné věci nás zastaví… U těch příjemných je hezké se cíleně zastavit i na chvíli a úplně se jimi prosytit, ať je k čemu se v těle vracet, když přijdou v životě výzvy.

Tady se dostáváme ke komfortu a jak se na něho napojovat. Může to být jen chvilka, kdy Tvé tělo spočine a Ty můžeš vnímat více prostoru v těle – pro pohyb dechu, jednotlivých kloubů, impulzy nervů či lepší prokrvení…

Krůček po krůčku si vkládáš takové malé pauzičky. Pár minut.

Proč?

Abychom si i v nekomfortní situaci uměli poradit a najít tento pocit.

Chce to kus odvahy a současně to otevírá prostor pro hravost s velmi jednoduchými nástroji, které jsou všudypřítomné. Zkrátka: „Méně je někdy více.“ Stejně jako jsem psala v článku Jak jsem začínala s vnímáním těla.

„Jsem přesvědčena, že mi těžké chvíle pomohly lépe pochopit, jak je život nekonečně krásný a v každém smyslu bohatý a jak úplně nepodstatné jsou věci, které nás naplňují úzkostí.“

                                                                                                                        Karen Blixen

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *