Průvodce tématem

Hypermobilita

Když má tělo velký rozsah, ale potřebuje víc opory

Znovu a znovu ve své praxi vidím, že hypermobilní tělo nepotřebuje jen „zpevnit“. V takovém těle chybí jistota a zároveň v něm najdeme přetížená, stažená místa.

Proto se neptám, kam až tělo pustí pohyb, ale jakou má oporu a celkovou uvolněnost. Právě tady často začíná změna.
Jak s hypermobilitou pracovat →

Jak se hypermobilita projevuje

Mezi nejčastější příznaky patří

Pohybový rozsah

Hypermobilní tělo se snadno dostává do velkého rozsahu. Ne vždy v něm ale má dost opory, kontroly a jistoty.

Nejistota i stažení

I pružné tělo může mít místa, která jsou pevná, stažená nebo přetížená. Proto nestačí pracovat jen s volností, ale je potřeba rozlišovat, co konkrétní část těla potřebuje.

Volné klouby

Klouby se mohou dostávat do krajních pozic, kde tělo hledá stabilitu náhradním způsobem. Často pak potřebuje najít bezpečnější střed, ne jen větší sílu.

Časté úrazy

Opakované výrony, přetížení nebo bolesti mohou souviset s tím, že tělo neumí včas rozpoznat hranici. Cílem je naučit ho lépe vnímat oporu, zátěž a bezpečný rozsah.

Co je hypermobilita

Hypermobilita znamená větší rozsah pohybu v kloubech nebo měkčích tkáních, než je běžné. Někdo ji má od dětství, někdo ji výrazněji vnímá až při sportu, józe, tanci, tréninku, úrazech nebo bolesti.

Sama o sobě nemusí být problém. Pro mnoho lidí je přirozenou součástí jejich těla. Úskalí přichází ve chvíli, kdy velký rozsah není doprovázený dostatečnou oporou, koordinací a schopností rozpoznat pro tělo zdravou hranici.

Hypermobilní člověk se často dostane dál, než jeho tělo dokáže dobře unést. Pohyb pak nevzniká z funkční stability, ale z krajního rozsahu, kompenzace nebo snahy „udělat to správně“.

Další příznaky hypermobility

  • zamykání kolen ve stoji,
  • nestabilní kotníky nebo opakované výrony,
  • pocit, že tělo „nedrží pohromadě“,
  • bolest zad, pánve, ramen, šíje nebo kyčlí,
  • únavu po běžném pohybu nebo tréninku,
  • časté přetížení svalů a šlach,
  • nejistotu v rovnováze,
  • používání krajních pozic v józe, sportu nebo cvičení,
  • potíže najít „střed“ v kloubu,
  • strach z pohybu po opakovaném zranění,
  • paradoxní kombinaci velkého rozsahu a ztuhlosti.

Právě poslední bod bývá důležitý. Hypermobilní tělo nemusí být celé měkké a volné. Často v něm najdeme místa, která jsou naopak pevná, stažená nebo méně pohyblivá.

Pracujete s hypermobiliními klienty a chtěli byste zjistit, jak je naučit tělo bezpečně používat?

Tématický workshop →

Nebo se sami poznáváte v některých z příznaků?

Domluvit konzultaci →

Kde bývá největší úskalí

Hypermobilní lidé často dlouho fungují tak, že si na svůj velký rozsah zvyknou. Pohybově mohou působit šikovně, pružně a schopně. Jenže tělo si někdy pomáhá tím, že místo opory používá krajní pozici.

  • Koleno se zamkne.
  • Kotník se opře do krajního rozsahu.
  • Pánev hledá stabilitu přes napětí.
  • Rameno pracuje bez dostatečné opory lopatky.
  • Tělo zvládne tvar, ale ne vždy zvládne kvalitu pohybu uvnitř.

To je důvod, proč u hypermobility nestačí říct: „Nechodit do krajních pozic.“ Taková rada může být pravdivá, ale sama o sobě není dostatečná. Člověk potřebuje zažít, kde je jiná možnost. Jak vypadá opora, která není tvrdá. Jak se pozná střed, který není zafixovaný. Jak se tělo může hýbat s větší jistotou, ale bez strachu.

Co často nepomáhá

U hypermobility může být problematické, když se na ni odpovídá příliš jednoduše.

  • Nestačí jen víc posilovat.
  • Nestačí jen „zpevnit střed“.
  • Nestačí jen zakázat jógu, sport nebo rozsah.
  • Nestačí jen naučit člověka držet tělo v jedné správné pozici.
  • Nestačí ani tělo pořád kontrolovat, hlídat a opravovat.

Takový přístup může někdy přidat další napětí nebo strach. Člověk pak sice ví, čemu se má vyhnout, ale neví, jak se v těle cítit bezpečněji.

Dáša proto hledá způsob, jak tělo vést k větší stabilitě bez zbytečného tlaku. Stabilita pro ni není tvrdost. Je to schopnost těla najít oporu, reagovat, rozlišovat a vracet se do funkčního středu.

Jak se na hypermobilitu dívám

Dáša pracuje s hypermobilitou skrze konkrétní tělo, ne přes univerzální šablonu.

Sleduje, jak člověk stojí, jak rozkládá váhu, kde hledá oporu, kde se pohyb zastavuje, kde tělo používá krajní rozsah a kde naopak drží příliš pevně. Zajímá ji kvalita tkání, vnímání hranic, práce chodidla, postavení kolen, vztah pánve, trupu, ramen i hlavy

Důležité otázky nejsou jen:
„Který sval posílit?“
„Který kloub srovnat?“
„Který cvik doporučit?“

Ale také:
„Kde tělo ztrácí jistotu?“
„Kde se opírá moc málo, nebo naopak moc tvrdě?“
„Kde je pohyb pro tělo srozumitelný?“
„Kde už je vjem zahlcující?“
„Kde je hranice mezi užitečnou výzvou a přetížením?“
„Kde může začít malá změna, která se rozšíří dál?“

asi desetiletý chlapec je otočený zády a stojí na balančních podložkách Dagmar Moc Králová ho navádí ke správnému držení rovnováhy

Začít s čtením vlastního těla

Co může pomáhat

Práce s hypermobilitou většinou nezačíná složitým cvikem. Často začíná tím, že člověk začne lépe vnímat své tělo v jednoduchých situacích.

Pomáhá hledat

  • oporu chodidla,
  • rozložení váhy,
  • měkčí a stabilnější stoj,
  • střední pozici kloubu,
  • pohyb bez zamykání kolen,
  • bezpečnější rozsah,
  • vnímání rozdílu mezi tahem, bolestí, komfortem a přetížením,
  • vztah mezi chodidlem, kolenem, pánví a trupem,
  • adekvátní zátěž,
  • pohyb, který tělo nezahltí, ale zároveň ho rozvíjí.

Cílem není tělo stáhnout a hlídat. Cílem je pomoct mu najít jistotu, ze které může vzniknout svobodnější pohyb.

Pomoc tělu najít jistotu, ze které může vzniknout svobodnější a zdravější pohyb.

Projevy ve sportu

Hypermobilita ve sportu, józe a tréninku

Hypermobilita se často výrazně projeví tam, kde člověk pracuje s rozsahem: v józe, tanci, gymnastice, běhu, lezení, posilování nebo kondičním tréninku.

U hypermobilních lidí může být těžké poznat, kdy je pozice ještě užitečná a kdy už tělo jen visí v rozsahu. Lektor nebo trenér přitom nemusí na první pohled vidět problém — člověk pozici často „umí“. Jenže uvnitř může chybět opora, dech, kontakt a schopnost pohyb bezpečně řídit.

Proto je důležité přizpůsobit trénink konkrétnímu tělu. Ne každý potřebuje víc protahovat. Ne každý potřebuje stejnou zátěž. Ne každý potřebuje stejnou korekci.

U hypermobilních lidí je často klíčové učit tělo vnímat střed a oporu dřív, než se přidá větší rozsah, rychlost nebo výkon.

  • Koleno se zamkne.
  • Kotník se opře do krajního rozsahu.
  • Pánev hledá stabilitu přes napětí.
  • Rameno pracuje bez dostatečné opory lopatky.
  • Tělo zvládne tvar, ale ne vždy zvládne kvalitu pohybu uvnitř.

U hypermobility nestačí člověku jen říct, aby se vyhýbal krajním polohám. I když takové doporučení může dávat smysl, samo o sobě mu neukáže, co má dělat místo toho. Potřebuje v těle objevit jinou kvalitu pohybu — oporu, která není strnulá, střed, který není zafixovaný, a jistotu, která nevzniká ze strachu, ale z lepšího vnímání vlastního těla.

Pro trenéry a lektory

Pro odborníky, kteří pracují s hypermobilními lidmi

Pokud pracujete jako fyzioterapeut, trenér, lektor pohybu, zdravotník nebo terapeut, pravděpodobně se s hypermobilitou setkáváte častěji, než se na první pohled zdá.

Hypermobilní klient nemusí vždy přijít s tím, že je hypermobilní. Může přijít s opakovanou bolestí, přetížením, nestabilitou, únavou, výrony, bolestí zad, ramen, kyčlí nebo s pocitem, že mu běžné cviky nepomáhají.

Dášin přístup může být pro odborníky inspirací v tom, jak

  • nehodnotit jen rozsah, ale kvalitu pohybu,
  • hledat střední pozici kloubu,
  • rozlišovat měkkost a pevnost tkání,
  • pracovat s oporou místo tvrdé kontroly,
  • vnímat reakci nervového systému na nový vjem,
  • přizpůsobit pohybový úkol konkrétnímu tělu,
  • nepřetěžovat klienta další instrukcí, když tělo potřebuje nejdřív srozumitelnější zkušenost.

Související workshopy

Hypermobilita v praxi

Přístup JAK S HYPERMOBILNÍMI LIDMI PRACOVAT a naučit je hledat oporu těla.

Vnitřní práce chodidla

Protože CHODIDLO JE ZÁKLAD, jehož nedokonalost
OVLIVŇUJE celé TĚLO.

Patra našeho těla

Dvoudenní workshop pro ty, kteří chtějí lépe číst tělo jako propojený systém.

Související články